Vážení a milí příznivci Českého filharmonického kvarteta.
Protože se celá země zamotává s novým fenoménem doby, totiž útoky čím dál sofistikovanějších virů, tentokrát ne počítačových, ale těch opravdových, řada našich původně plánovaných koncertů byla buď zrušena, nebo přesunuta na nová data.
Slibuji, že se polepšíme s informováním a budete dostávat naši milí posluchači od nás na těchto stránkách všechny novinky dříve, než jednou za půl roku.
Těšíme se na vás!
Zpětně bychom rádi vzpomněli naše uskutečněná vystoupení.
V samém závěru prázdnin, totiž 22.8. jsme prakticky zahájili novou koncertní sezónu koncertem v Krásné Lípě.
Olze Šroubkové byl bohužel týden předtím diagnostikován tenisový loket, který se projevoval výstřely bolesti do celé paže a byl jí nařízen klid, takže pokud jsme nechtěli zklamat tamní publikum i organizátory, kteří se s velkou péčí a nasazením věnovali uskutečnění koncertu, museli jsme za Olgu najít náhradu. Tak se partu prvních houslí a nastudování celého programu ujal p. Leoš Čepický, primárius slavného Wihanova kvarteta. Krásná Lípa začíná být opravdu krásná, má nově upravené náměstí s moderní počítačem řízenou a osvětlenou kašnou, takovou menší pražskou Křižíkovou fontánou a myslím dobře prosperujícím pivovarem. Počasí nebylo úplně nejkrásnější, mrholilo, ale to posluchače neodradilo, aby se do kostela, tyčícího se právě nad náměstím po kluzkých schodech kvůli nám nevyškrábali. Náš osvědčený program, složený z desítky menších skladbiček totiž táhne.
Další podzimní akcí, kterou se podařilo provést, byl koncert 12.9. na Foersterových dnech v Libáni. Z Prahy je to celkem štreka neznámými pro nás obcemi, název poslední z nich, než jsme do Libáně dorazili, nám v paměti uvízl na dlouhou dobu. To víte, že se to vtípky a narážkami na to hemží ještě dnes. A jakže se ona obec jmenuje? Kozodírky... Ale v Libáni (musím dát pozor, všechny samohlásky nejsou dlouhé) jsou lidé milí a soudě podle organizátorek festivalu i obětaví se srdcem na dlani a připraveni svým umělcům snést modré z nebe. Dostali jsme k pití, co jsme chtěli a k jídlu jsme dostali obložené mísy. Kdepak hladový umělec! Teprve ten sytý, naplněný, pak vděčně ze sebe vydoluje tu nejlepší muziku, co v sobě má!